RECENZE: Višňový sad podruhé

Moravské divadlo Olomouc uvedlo v pátek 3. května premiéru hry ruského klasika Antona Pavloviče Čechova Višňový sad. Režisér a šéf činohry Michael Tarant se řídil překladem Otomara Krejči mladšího a ve spolupráci s dramaturgem Milanem Šotkem vzniklo na jevišti něco neuvěřitelného.

Nevím, co bylo horší, zda děj, který celkově pojednával o ničem, nebo mnoho scén, které byly naprosto zbytečné, nudné a nesmyslné. Herecké výkony na mě působily křečovitě a nuceně, hloupé rozhovory a situace provázené psychedelickou hudbou od Vladimíra Franze se staly mozky vymývající tři hodiny trvající procedurou.

Celé představení stálo a padalo na Janě Paulové, kterou v roli Raněvské střídá Naděžda Chroboková Tomicová. Ani výborná pražská herečka jej však nezachránila. Jako jedno z mála pozitiv kromě Jany Paulové zmíním hru na kytaru a zpěv Jepichodova v podání Vojtěcha Lipiny pro Lenku Kočišovou alias Duňašu a Radana Hlubinku v roli pocestného.

Hra, jež měla být pro činohru Moravského divadla vrcholem letošní sezóny, zůstává jen vrcholem pomyslným.

Zda se Višňový sad prodá, či ne, můžete zjistit v reprízách konaných v úterý 7. května, v pátek 10. května a dále 23. a 25. května.

Autorka textu je studentkou České filologie a Divadelní vědy.