Pražský arcibiskup Dominik Duka vyzval ke společné zodpovědnosti

Aktuální přesah myšlenkového odkazu J. L. Fischera a doba jeho působení v Olomouci byly tématem dvaadvacáté přednášky k poctě prvního rektora obnovené olomoucké univerzity. V zaplněném Arcibiskupském paláci ji včera přednesl kardinál Dominik Duka.

Pražského arcibiskupa, kardinála Dominika Duku přivítal v Olomouci při příležitosti 121. výročí narození J. L. Fischera rektor Jaroslav Miller, který v laudatiu představil Dukův dosavadní životní osud a připomněl jeho kontakty s Univerzitou Palackého. „V první polovině devadesátých let až do roku 1998 přednášel na teologické fakultě biblistiku. Pane kardinále, vítejte zpátky na domácí půdě,“ uvítal hosta univerzity rektor.

K výběru tématu přednášky Dominika Duku inspirovali současníci J. L. Fischera - katolický kněz, filozof a spisovatel Metoděj Habáň a někdejší rektor kněžského semináře v Litoměřicích Josef Poul. „Uvědomil jsem si, že právě od nich, kteří byli pro mou generaci opravdovými autoritami, jsem obdržel ve svém životě lekce o prvním rektorovi olomoucké univerzity. Spolu s nimi jsem si vědom významu a dosahu práce Josefa Ludvíka Fischera,“ uvedl kardinál Duka.

Vybrané myšlenky prvního rektora zasadil kardinál do rámce společenského, politického a kulturního vývoje několika uplynulých desetiletí. „První rektor olomoucké univerzity, doktor Habáň i profesor Poul patří k výrazným postavám 20. století - století elektřiny, jaderné energie, a také dvou světových válek a dvou velmi bolestných diktatur,“ připomněl Duka. Právě v souvislosti s palčivými otázkami demokracie a totality vyzdvihl aktuálnost Fischerovy úvahy o principech vývoje společnosti. „Říká, že vývoj je veden principem záchovným a principem rozvoje. Dnes často zapomínáme, že nejen progresivní, ale i ten záchovný, konzervační, přístup je v životě bezpodmínečně nutný. Právě hledání a vyrovnávání rovnováhy mezi oběma principy je nesmírně důležitá myšlenka,“ upozornil Duka.

Dotkl se také otázek pojetí národa, národností, vlastenectví či „vlastnictví“ pravdy. „Myslím, že bychom se s profesorem Fischerem po jeho celoživotní zkušenosti shodli, že přístup k pravdě, kterou prezentuje ten či onen člověk, musí být kritický. Zároveň by to měl být přístup s respektem a úctou, přístup, který si zachovává určitou míru tolerance – tedy vědomí, že pravda je víc, než já dokážu plně posoudit,“ vysvětlil kardinál. Připomněl také kontext poválečného období a úlohu biblických studií tehdejší samostatné teologické fakulty při obnovení olomoucké univerzity.

Tradice výročních přednášek Univerzity Palackého si pražský arcibiskup vysoce cení. „Je nesmírně důležité, abychom nezapomínali na osobnosti, kteří svým vkladem pomohli něčemu skutečně dobrému,“ uvedl Dominik Duka. Pozvání Univerzity Palackého a vystoupení v Arcibiskupském paláci vnímá jako poctu i výzvu. „Snad můžeme přijmout, že z pozice církve je to podaná ruka k tomu, abychom si v naší zemi a především v této době byli vědomi zodpovědného přístupu ke své domovině, kultuře a k naší civilizaci. Vytvářeli jsme ji společně a přes všechny katastrofické momenty, kterými prošly naše dějiny, jsme zde a můžeme je hodnotit kriticky, pravdivě a se vzájemnou úctou,“ dodal Duka.

Sylva Fischerová, která výroční přednášky k poctě svého otce v posledních letech pravidelně sleduje, oceňuje zejména pestrost ve výběru jejich autorů. „Posledně to byla vynikající přednáška o klíšťatech rektora Jihočeské univerzity Libora Grubhofera, před tím skutečně fischerovsky zaměřená přednáška profesora Jana Kořenského. Tentokrát mne nadchly apely pana kardinála Duky, jak se vyhnout totalitě, dané oním vlastnictvím pravdy, omezeností a jednostranností, i jeho závěrečná výzva k souručenství. Ta rozmanitost se mi líbí a myslím, že by se líbila i otci,“ uvedla Sylva Fischerová.

První přednáška k poctě J. L. Fischera zazněla před jednadvaceti lety, kdy ji při příležitosti 100. výročí narození prvního rektora obnovené olomoucké univerzity přednesl prezident Katolické univerzity v Eichstättu Mikuláš Lobkowicz. Od té doby se univerzitní obci a olomoucké veřejnosti každoročně představují významní čeští i zahraniční vědci. Kardinál Dominik Duka přijal účast ve fischerovském cyklu jako její dvaadvacátý autor.

Dominik Jaroslav kardinál Duka OP (*1943) 

Narodil se v Hradci Králové, kde také absolvoval školní vzdělání a odmaturoval na Gymnáziu J. K. Tyla. Další studium mu bylo z kádrových důvodů zamezeno. Vyučil se strojním zámečníkem a v roce 1965 byl na odvolání přijat ke studiu na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. O tři roky později vstoupil tajně do dominikánského řádu - na území tehdejšího Československa zakázaného - a přijal řádové jméno Dominik. Po přijetí kněžského svěcení z rukou kardinála Štěpána Trochty působil v duchovní správě v pohraničních oblastech pražské arcidiecéze. V roce 1975 mu byl odňat státní souhlas, pracoval v továrně Škoda Plzeň a v rámci ilegálního řádového života působil jako vikář provinciála a magistr kleriků. V roce 1981 byl odsouzen za trestný čin maření státního dozoru nad církvemi a vězněn v Plzni - Borech. V roce 1986 byl Magistrem Řádu dominikánů jmenován provinciálem Československé dominikánské provincie a byl jím až do roku 1998. 

Po listopadu 1989 byl předsedou Konference vyšších řeholních představených (KVŘP) v ČR a viceprezidentem Unie evropských KVŘP. V roce 1998 jej papež Jan Pavel II. jmenoval 24. sídelním biskupem královéhradeckým. V únoru 2010 byl Benediktem XVI. jmenován 36. arcibiskupem pražským a o dva roky později kardinálem. 

Je Velkým kancléřem a členem Vědecké rady Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy a předsedou České biskupské konference. V letech 1990–1998 byl členem Akreditační komise při vládě ČR. V rámci svých funkcí spolupracuje s katolickými teologickými fakultami v České republice. 

Po obnovení Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci v roce 1990 působil na její katedře biblických věd. Pedagogické činnosti se věnoval až do jmenování královehradeckým biskupem. Spolu s dalším vyučujícím olomoucké teologické fakulty, profesorem Františkem X. Halasem, byl jednou z hlavních osobností týmu, který připravil k českému vydání Jeruzalémskou bibli - špičkové dílo katolické biblistiky druhé poloviny 20. století. 

Je nositelem řady vyznamenání a uznání, například Medaile Za zásluhy o Českou republiku, Záslužného kříže I. stupně nebo francouzského Řádu Čestné legie, držitelem čestných doktorátů Freiburské univerzity ve Švýcarsku a Univerzity Hradec Králové. Působí mj. jako předseda správní rady Českého katolického biblického díla, člen Centra biblických studií, Konfederace politických vězňů nebo Etického fóra ČR.