Pár postřehů z konference American Comparative Literature Association Conference

Postmodernismus a postkolonialismus jsou passé. To je můj nejdůležitější postřeh z výroční konference American Comparative Literature Association (ACLA), jež se konala v březnu 2016 na Harvardu.

Hranice mezi modernou a postmodernou/postmodernismem byla vždy trošku mlhavá, avšak zdá se, jakoby se modernismus, ať už to znamená cokoli, stával důležitým tématem dneška. K mé velké úlevě je postkolonialismus u konce s dechem jen ve Spojených státech. Ve Velké Británii nic neztratil ze své útočnosti vůči silám imperialismu, jak z historického, tak i ze současného hlediska.

Šlo o obrovskou konferenci, zjevně druhou největší v historii asociace ACLA. Nikde jsem se nedočetla, kolik bylo účastníků, ale jen mluvčích s příjmením na A jsem napočítala 152. Byla to pro mě nová zkušenost, naprosto odlišná od všeho, co jsem doposud zažila, i když nutno připustit, že svět holandské a afrikánské literatury, na který se specializuji, není velký. Velikost konference odrážela spíše způsob její organizace, než záběr srovnávací literatury. Program byl první dva dny rozdělený do 4 paralelních sekcí (A, B, C, D), poslední den do dvou sekcí (A a B). Byla jsem zařazena do sekce A. V naší skupině nás bylo devět a každé ráno jsme se scházeli od 8:30 do 10:15. Umožnilo nám to poměrně dobře se poznat a diskutovat na velmi vysoké úrovni. Nevýhodou tohoto uspořádání, které nabízelo stovky seminářů pro menší skupiny účastníků, byla nemožnost získat náhled na obecnější trendy.

Ženské postavy v díle Philipa Rotha

V naší skupině nazvané „Philip Roth’s Trans-disciplinary Translation: Psychoanalysis, Ethics, and Philosophy of Mind“ (Transdisciplinární translace Philipa Rotha: Psychoanalýza, etika a filosofie mysli) jsme se soustředili na vývoj zobrazení ženských postav v díle Philipa Rotha. Shodli jsme se na tom, že vzhledem k složitosti charakterizace jeho postav by nebylo spravedlivé označit Rotha za misogyna. Můj příspěvek měl název „Racism, feminism and „Political correctness” in The Human Stain“ (Rasismus, feminismus a „politická korektnost“ v Rothově románu Lidská skvrna). Vedli jsme rozpravu o tom, jak byla psychoanalýza v mnoha románech Philipa Rotha odmítnuta i potvrzena a nakolik byla freudiánská psychoanalýza zjednodušena některými americkými kritiky, kteří na ni pohlíželi jako na způsob posílení superega oproti id. Maren Scheurerová (Goethe University Frankfurt, Frankfurt nad Mohanem) měla fascinující přednášku o Rothovi, feminismu a psychoanalýze. Mluvila o tom, že v raných románech Philipa Rotha najdeme výzvu k psychoanalytickému výkladu ženských postav, a že Roth soucítil s ženami, jejichž intelektuální a citové potřeby nebyly dostatečně uspokojeny, a které se nemohly vymanit ze svých genderových rolí. Psychoanalytici nedokázali jejich dilema verbalizovat, natož „vyléčit“, a proto tyto romány odkrývají zásadní rozpor mezi estetickými a etickými aspekty psychoanalýzy. Jak Roth, tak Freud se mohou z hlediska feministického myšlení jevit problematicky. 

Několik dalších témat z konference

· Množné číslo u pojmů: možné scénáře budoucího vývoje komparatistik namísto jednoho scénáře vývoje jedné komparatistiky

· Další módní pojmy (některé pro mne stále nesrozumitelné) jsou: posthumanismus, transhumanismus, antropocén, zraněná maskulinita bílého muže, kritická rasová naratologie, neztotožněný subjekt, afričtí filosofové rasy, deleuzovský rozptyl, politiky přátelství, mezigenerační přenos traumatu, stávání se zvířetem, textuální materialismus, archív, globální modernismus

· Lze hovořit o Homo Sapiens, obsahují-li naše těla tolik bakterií?

· Orphan Black, kanadský sci-fi seriál, může vyvolat skvělou debatu o přisvojení si ženského těla korporátní kulturou

· The rejection comes after the Subject podle Irvinga Goha (vygooglujte si to – je to skvělé!)

· Učení je exemplární radost

Jak se učí ve světě?

Jako na každé konferenci, užitečná byla i debata v kuloárech. A tak jsem se dozvěděla, že nejlepším místem na světě, kde učit na univerzitě, je asi Indie. Bydlíte v univerzitním areálu, učíte osm hodin týdně, máte služebnictvo a značné prostředky na cestování a na konference. Britští akademici na rozdíl od nás dostávají za knihy autorské poplatky a v Německu naopak platí vydavatelům za publikace. Němečtí akademici (jako my) také pracují na plný úvazek (100%), třeba i za poloviční plat. Americké akademiky (jako nás) velmi znepokojuje nejistá budoucnost humanitních oborů, zatímco v Británii se těmto oborům daří skvěle. Samé povídačky, samozřejmě, žádná vědecká fakta. 

Samozřejmě že přišla řeč i na podstatnější věci. A tak například hned první večer jsem si vychutnala rozhovor s kýmsi z Kalkaty, jenž rovněž zbožňoval článek od Spivakové: Etika a politika u Tagore a Coetzee a několik postřehů z výuky. Nejlepší definice komparatistiky se mi ale dostalo od řidiče Greyhoundu, jenž na mou obligátní otázku: „Jak se máte?“ zasvěceně odpověděl: „Ani nevím. Hned jsem tady. Hned zase tam.“ 

Lianne Barnardová
odborný asistent Katedra nedernlandistiky FF UP a Kabinet cizích jazyků PřF UP