Olomoucká léta profesora Jiřího Sehnala

V těchto dnech oslavuje své půlkulaté jubileum emeritní profesor Univerzity Palackého Jiří Sehnal (narozen 15. února 1931 v Radslavicích u Přerova).

Absolvoval hudební vědu a estetiku na Filozofické fakultě UP, v letech 1955–1958 působil jako pracovník oddělení katalogizace Univerzitní knihovny v Olomouci a poté od roku 1958 jako knihovník Výzkumného ústavu zelinářského ČS AZV v Olomouci.

Od roku 1964 byl zaměstnán jako odborný asistent oddělení dějin hudby Moravského muzea v Brně a v letech 1978–1994 jako vedoucí tohoto oddělení. Počátkem devadesátých let externě vyučoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde byl jmenován profesorem. Na katedře muzikologie Filozofické fakulty UP v Olomouci přednášel od poloviny devadesátých let a také se intenzivně podílel na řešení grantových projektů, zejména Morava a svět (2007–2013).

Cítím se poctěn, že jsem byl svědkem toho, jak v trojúhelníku Olomouc-Kroměříž-Brno, vymezujícím hlavní Sehnalova badatelská působiště, došlo v posledním období k vychýlení ve prospěch olomoucké hudební vědy. Na katedře muzikologie profesor Sehnal inspiroval mnohé studenty a formoval své pokračovatele, kterými alespoň částí svých aktivit jsou Lucie Brázdová, Jitka Kocůrková, Petr Lyko, Jana Spáčilová a Eva Vičarová. 

S Olomoucí bylo tematicky spjato první velké Sehnalovo dílo Hudba v olomoucké katedrále v 17. a 18. století, v posledním období byla Univerzita Palackého vydavatelem jeho sedmi knižních a notových publikací týkajících se barokní hudby a varhanářství na Moravě, P. J. Vejvanovského, Adama Michny z Otradovic, Ph. J. Rittlera aj.

 Prof. PhDr. Jiří Sehnal, CSc., je nejen autor rozsáhlého vědeckého díla, ale je to v současnosti i nejuznávanější český hudební historik v zahraničí. Svými regionalistickými výzkumy navíc naznačuje, že podobně jako v případě hereckých rolí, ani v oblasti hudební historiografie „není malých témat“.

Prof. Jan Vičar, katedra muzikologie FF UP

Text je součástí redakční pošty, neprošel úpravou redakce.