Novelizace archivního zákona ztíží práci badatelů, varuje historik

Výrazné omezení přístupu k archiváliím z období před rokem 1990 by podle historiků mohl znamenat nedávný podnět k Ústavnímu soudu ke změně zákona o archivnictví. Ředitel univerzitního archivu Pavel Urbášek se staví na stranu veřejného zájmu a zároveň apeluje na badatelskou odpovědnost.

Podnět podal Nejvyšší soud, který dospěl k závěru, že údaje o agentech a spolupracovnících Státní bezpečnosti jsou v současné době chráněny víc než ty, které se týkají pronásledovaných osob. „Ústavní soud České republiky se bude zabývat případnou novelizací archivního zákona, která má z této právní normy odstranit výjimky umožňující neomezené zpřístupnění jistých druhů archiválií, které obsahují osobní a citlivé osobní údaje,“ objasnil očekávaný postup Urbášek.

Nutný souhlas jako podmínka

Výjimky z třicetileté ochranné lhůty stanovené stávající právní normou dosud badatelům zpřístupňovaly archiválie vytvořené před 1. lednem 1990. Podle Urbáška jde například o archivní dokumenty, které vznikaly v rámci činnosti státních orgánů, vojenských soudů a prokuratury všech stupňů, mimořádných lidových soudů nebo o archiválie orgánů německé okupační správy v období protektorátu.

Pokud by byly platné výjimky z dosavadní právní normy odstraněny, vztahovala by se na tyto typy dokumentů ochranná lhůta citlivých údajů, která platí pro všechny archiválie před rokem 1989. Do spisů by pak badatelé nemohli nahlížet bez souhlasu dotčených osob – agentů stejně jako jejich obětí.

Případná novelizace dosud platné normy podle ředitele archivu výrazně ztíží zejména práci badatelů z Ústavu pro studium totalitních režimů a dalším historikům, kteří se zaměřují na represi z období nacistické okupace a komunistického režimu. „Do jisté míry se také zkomplikuje přístupnost materiálů orgánů komunistické strany a ostatních složek Národní fronty, které jsou historiky soudobých dějin užívány jako elementární a nezastupitelný historický pramen,“ vysvětlil Urbášek.

Veřejný zájem a odpovědnost historiků

Jistou disproporci mezi sumou citlivých osobních údajů mezi pronásledovateli a pronásledovanými ředitel archivu připouští. Zdůrazňuje však rovnost pronásledovatelů a pronásledovaných před zákonem a dává přednost veřejnému před individuálním zájmem.

„Snaha o novelizaci archivního zákona je interpretována jako střet mezi úsilím o zkoumání naší minulosti a ochranou osobních údajů konkrétních žijících osob. Jde určitě o střet legitimní a zásadní. Sám jako historik stojím na straně veřejného zájmu, i když současně s plnou odpovědností vnímám i zájmy konkrétních osob,“ uvedl Urbášek.

Právě odpovědnost historiků je podle něj při interpretaci minulosti nezastupitelná. „Historik není a nemůže být policejním vyšetřovatelem, státním zástupcem, soudcem a už vůbec ne popravčím, který se jednou provždy s historií vyrovná. Usiluje přiblížit se k nepřibližitelnému, tedy k historii, jaká byla. A k tomuto cíli mu má vedle historického kontextu napomoci také elementární pokora a úcta k protagonistům minulých dějů, ať už stáli na té, či oné straně pomyslné historické barikády,“ dodává Urbášek.