Muzikální anhedonie brání radosti z poslechu hudby

Mnoho lidí považuje hudbu za jeden z největších zdrojů radosti v životě. Významná role hudby v naší společnosti a kultuře vede k běžnému přesvědčení o tom, že potěšení z poslechu je univerzální a zažívá je každý. Běžně rozšířený názor ovšem nedávno vyvrátili výzkumníci z univerzity v Barceloně.

Odborníci provedli studii, které se zúčastnily tři skupiny participantů s vysokou, průměrnou nebo nízkou citlivostí k hudbě. Zjistili, že ne všem působí poslech hudby radost. U několika účastníků došli k závěru, že mají specifickou neschopnost prožívat radost z hudby, tedy muzikální anhedonii.

Účastníkům výzkumu nejdříve pouštěli hudbu, poté jim nabízeli peníze. Předpokládali, že obě aktivity nabudí stejné fyziologické ukazatele emocí, například změny vodivosti kůže a srdeční frekvence. Nicméně někteří lidé na hudbu reagovali jinak.

„Výsledky ukázaly, že i bez omezení, která by to mohla ovlivnit, nereagují někteří lidé na hudbu emocionálně,“ vysvětlil Josep Marco Pallares, který výzkum vedl. Podle něj identifikace těchto jedinců může být důležitá pro pochopení způsobu, jak se u lidí překládají notové záznamy do emocí.

Citlivost nebo naopak necitlivost vůči hudbě přitom nesouvisí s žánry, ale pouze s neschopností poslech citově prožívat. Výsledky výzkumu jsou podle odborníků podstatné i pro další studie, které se budou zabývat systémem odměn. Mohly by totiž vést například ke zjištění, jaký druh odměn považují různé typy lidí za ideální.