Muzeum umění připravilo výstavu sochaře Zbyňka Sekala

Obsáhlou výstavou sochaře Zbyňka Sekala (1923–1998), jednoho z nejvýznamnějších českých umělců druhé poloviny 20. století, zahájilo podzimní sezonu Muzeum umění Olomouc. Dílo autora žijícího od roku 1970 ve vídeňském exilu muzeum představuje prostřednictvím více než tří set exponátů z vlastních sbírek a od dalších 27 zapůjčitelů. Výstava, která si do názvu vypůjčila Sekalovu oblíbenou větu Vladislava Vančury„A věci se zvolna berou před se…“, zahrnuje ukázky všech oborů umělcovy tvorby.

Zbyněk Sekal patří k umělcům středoevropské modernistické generace 60. let. Jeho dílo vznikalo v širokém časovém rozpětí od přelomu 30. a 40. let až do roku 1997. Zásadním tvůrčím impulsem pro něho byl ještě za studií na pražské UMPRUM surrealismus. V roce 1957 se stal členem modernistické skupiny Máj 57 a vystavoval s ní až do jejího zániku v roce 1964. Zároveň byl ale pokládán za autora spjatého s českým informelem. V 60. letech patřil k okruhu výtvarného teoretika Jindřicha Chalupeckého a Galerie Václava Špály. Neztotožnil se ale naplno s žádným hnutím, tendencí ani skupinou a zůstal výrazným solitérem. Hlásil se daleko více k literárním zdrojům a k fenomenologickému uchopení světa. „Jako osmnáctiletý byl za války odveden gestapem a strávil tři a půl roku v koncentračních táborech. Tato zkušenost ho na celý život poznamenala. A jednou z důležitých hodnot jeho díla je hledání způsobu, jak se s tímto traumatem vyrovnat,“ připomněla zásadní událost Sekalova života autorka výstavy Marie Klimešová. „Jeho tvůrčí proces charakterizuje práce s nalezeným opotřebovaným materiálem, v němž hledal stopy paměti - odraz svých stigmat,“ doplnila.

Sekal patřil k nejvýznamnějším osobnostem celé tehdejší kulturní scény. Byl totiž i vynikajícím překladatelem náročných německých textů a předním představitelem knižní grafiky.  Sovětská invaze do Československa v roce 1968 přiměla Sekala k emigraci. Od roku 1970 žil ve Vídni, kde jeho tvorba prošla dalším pozoruhodným vývojem. Do kontextu českého umění se tak jeho dílo vracelo až po roce 1989. Olomoucká výstava podle Marie Klimešové dovoluje ukázat Sekalovo dílo detailně, s důrazem na jednotlivá špičková díla. „Diváci mají příležitost setkat se s prvořadými ukázkami všech oborů jeho tvorby - se sochami, skládanými obrazy, trojrozměrnými schránkami, kresbami, kolážemi, fotografiemi a ukázkami práce v oboru knižní grafiky,“ přiblížila koncepci výstavy, jejíž název „A věci se zvolna berou před se“ je převzatý z románu Vladislava Vančury Útěk do Budína. „Tuto větu si Zbyněk Sekal po celý život znovu a znovu zapisoval do svého deníku. Připomínal si tak vymezení svého tvůrčího procesu jako pomalé, precizní meditace prováděné rukama,“ vysvětlila souvislost kurátorka Olga Staníková.

K výstavě, která potrvá do 14. února příštího roku, vychází v nakladatelství Arbor vitae monografie, jejíž zásadní součástí jsou pozoruhodné výňatky ze Sekalových deníkových záznamů.