Křivákova Pieta – gotika s detektivním příběhem

Jednu z nejvýznamnějších památek vrcholně gotického sochařství na českém území nazývanou Křivákova Pieta vystavuje olomoucké Muzeum umění.

Socha pochází ze sbírky olomouckého kanovníka a dómského faráře Petra Křiváka, který ji v roce 1951 daroval katedrále svatého Václava v Olomouci. O jejím původu či způsobu získání se nedochovaly žádné písemné zprávy. V roce 2007 byla zapsána na seznam kulturních památek.

Pražská opuka

Křivákova Pieta patří podle historičky umění Jany Hrbáčové k nejkvalitnějším českým gotickým sochám vzniklým v rámci umění krásného slohu. Dobu a místo vzniku odborníci museli určit důkladným průzkumem a porovnáním s podobnými sochařskými díly. Analýze podrobili i opuku, z níž je socha zhotovená.

„Bylo prokázáno, že kámen pochází ze zaniklých pražských lomů mezi Strahovem a Bílou Horou. Vzhledem k tomu, že tento materiál musí být zpracovaný záhy po vytěžení a není možné jej transportovat na větší vzdálenost, je jisté, že Pieta byla zhotovena v Praze,“ popsala téměř detektivní metody Hrbáčová.

Výsledkem bádání je zjištění, že toto vysoce kvalitní dílo vzniklo v 90. letech 14. století v prestižní pražské dílně, která zhotovovala opukové sochy nejen pro tuzemské, ale také zahraniční objednavatele. „Důkazem je Pieta z hornobavorského kláštera Seeon, jež prokazatelně pochází ze stejné dílny,“ doplnila historička umění.

Původní polychromie

Socha je pro historiky umění významná také tím, že na rozdíl od řady jiných středověkých sochařských památek se dochovala její původní barevnost. „Měla to štěstí, že další a další barevné vrstvy, které během staletí překrývaly její povrch, skvěle uchovaly nejstarší vrstvu polychromie. Dnes, po restaurování, tak můžeme vidět toto dílo ve stejné podobě jako v době jeho vzniku,“ upozornila Hrbáčová.

Příběh samotného restaurování kulturní památky je přitom dlouhý a spletitý. Poprvé byla Křivákova Pieta restaurována již v roce 1954 Karlem Kotrbou, který odstranil několik vrstev přemaleb až na tmavě modrou barvu Mariina pláště. Na jeho práci navázal v roce 1999 František Sysel, který měl osvětlit otázku původní polychromie sochy.

„Jeho průzkum ale nevedl k jednoznačným závěrům, proto k samotnému restaurování nedošlo. Ovšem z výsledků sond tehdy vyplynulo, že pravděpodobnou původní barvou Mariina pláště byla šedomodrá,“ dodala historička umění. Zlom v bádání nastal v roce 2005, kdy se průzkumu a restaurátorských prací ujal renomovaný odborník Radomír Surma. „Pod barevnou vrstvou Mariina pláště považovanou za původní jsem objevil ještě další a došel k závěru, že nejstarší barvou je bílá,“ vzpomněl restaurátor. Postupně odstranil novější přemalby a zjistil tak, že původní vrstva polychromie se dochovala téměř v plném rozsahu. „Dokonce se dochovalo plátkové zlato pokrývající vlasy Panny Marie a azurit na rubu jejího pláště,“ zmínil Surma zajímavé detaily.

Výstava Křivákovy Piety je další z řady restaurátorských výstav, za které Muzeum umění Olomouc v roce 2009 získalo památkářského Oskara, cenu Europa Nostra. Její součástí je i virtuální 3D model a doprovází ji bohatě ilustrovaný katalog. Křivákovu Pietu je možné vidět v Muzeu umění do 4. října.