Jaroslav Miller: „Rád bych, abychom udrželi dynamiku“

Před rokem nastoupil do rektorského úřadu historik a lingvista Jaroslav Miller. I když mu podepisování zabere až dvě hodiny denně, není jen úředníkem. Nový rektor a jeho tým univerzitu za rok poměrně výrazně změnili.

„Univerzita je neskonale více vidět a to je výsledkem celé řady iniciativ. Podle dostupných statistik jsme se stali nejviditelnější vysokoškolskou institucí v médiích v minulém roce, což se odráží i v zájmu studentů o univerzitu, soudě dle počtu účastníků na dni otevřených dveří,“ zhodnotil změnu Miller.

A nepatří mezi nejviditelnější úspěchy i jednotný vizuální styl?

Úspěchem bezpochyby je, že jednotný vizuální styl, podle mne velmi povedený, snad akceptovali všichni aktéři na univerzitě. Nicméně přece jenom bych byl zatím opatrný. Máme manuál, víme, o co jde, a nyní záleží na aplikaci. Ta může trvat roky. Začali jsme u filozofické fakulty a chceme pokračovat u rekonstruovaných budov, upomínkových předmětů či oficiálních dokumentů.

Stejně zřetelně je vidět změna ve vztahu k absolventům.

S absolventy jsme se hodně pohnuli, to je pravda, ale pořád jsme na začátku. Práce s absolventy je věčná a nikdy nekončící. Každopádně bychom ji rádi nastavili na automatický běh a zdokonalovali další služby. Například příští rok máme v úmyslu k sedmdesátému výročí obnovení univerzity udělat velký sraz absolventů UP. Uvidíme, do jaké míry bude tato myšlenka realizovatelná.

Flexibilně se štíhlým rektorátem

V předvolebním programu jste mluvil o štíhlém rektorátu. Povedlo se zeštíhlit jeho chod?

Musím říci, že jsem měl trošičku zkreslený pohled na funkci rektorátu a centrálních jednotek. U některých z nich docházím spíše k závěru, že jsou podfinancovány. Příkladem může být Centrum výpočetní techniky. Nároky na informační technologie rostou, ale stávající infrastruktura nesplňuje zcela požadavky, které jsou na ni kladeny. Proto CVT letos dostane o něco více peněz než v minulém roce. V průběhu tohoto roku bych rád pokračoval v dílčí reorganizaci rektorátu, aby se zvýšila naše efektivita a pružnost. To má souvislost i s novým organizačním řádem, který bude brzy projednávat senát UP. Obecně mám ale pocit, že většina úseků na rektorátu pracuje dobře, většina problému je spíše komunikačních.

Jako červený hadr na býka působil na univerzitě nákupní systém Dynas. Teď už se přes něj nemusí nakupovat tiskárny a multifunkční zařízení. Změní se ještě něco jiného?

U některých rozhodování nemáme bohužel moc velkou autonomii, protože legislativa nám něco přikazuje a my se toho musíme držet. Dynas se nám povedlo částečně rozvolnit, ale paradoxně to vyvolalo smíšené reakce. Kolegové na univerzitě se s ním zřejmě naučili žít. Ale chtěli bychom nastavit nějaký flexibilnější systém.

Mezi evergreeny kritiky patří také informační systém Stag, ten zůstane?

Po důkladné analýze jsme zjistili, že jeho výměna by byla záležitostí pracnou a především velmi nákladnou. Ovšem budeme naše partnery v Plzni tlačit mnohem více do inovací, tak aby Stag fungoval dobře a byl více user friendly. V souvislosti s IT bych ovšem rád informoval, že připravujeme i nový design a strukturu webových stránek UP, které beznadějně zastarávají.

Jak to dopadne se Správou kolejí a menz?

Tento týden jsme vyhlásili výběrové řízení na ředitele/ředitelku kolejí a menz a jsem sám zvědav, s jakými koncepcemi přijdou jednotliví uchazeči, u nichž očekávám nějakou zkušenost s řízením podobné organizace a jisté vizionářství a kreativitu. Zatím musím konstatovat, že dočasně pověřený ředitel podstatně zlepšil komunikaci a atmosféru uvnitř Správy kolejí a menz.

Za hranice města i státu

Univerzita se pod vaším vedením začala také rozšiřovat. Zatím do Prahy. Jak je to s uvažovanou pobočkou v Hongkongu?

Naše expanze Konfuciovy akademie do Prahy má souvislost s poptávkou po čínštině a čínské kultuře v hlavním městě, která neustále roste. Je tam i nejpočetnější čínská komunita, takže jde do jisté míry o pragmatický krok, protože bylo otázkou času, kdyby něco podobného vzniklo při některé z pražských univerzit.

A to zahraničí?

V budoucnu bychom uvažovali o kancelářském zastoupení v místech, kde je hodně univerzit, škol a firem, abychom mohli viditelně nabízet naše služby, produkty a vědecké objevy. Kolega Marián Hajdúch nedávno přišel s myšlenkou kanceláře UP v Bostonu. Zkusíme tento návrh podrobit širší diskusi uvnitř univerzity a uvidíme, jaký bude výsledek. Pokud bychom hovořili o perspektivní Asii, vázali bychom vznik jakéhokoliv pracoviště UP na spolupráci s nějakou místní univerzitou. Zakládat cokoliv na zelené louce nevidím příliš realisticky.

Rok bez překvapení

Jaký to byl rok pro vás osobně?

Jeden z hektičtějších v mém životě. Čas sviští kolem a ani ho nevnímáte. Neřekl bych ale, že jsem byl výrazněji překvapen dynamikou života na rektorské sesli. (Smích.) Jsem poměrně hodně aktivní člověk a tak to pro mne výrazná změna v tomto ohledu nebyla.

Takže se představy a realita prolnuly?

Nepřekryly se úplně, ale nebyla mezi nimi propast. Univerzita je velký podnik a má specifické problémy. A sotva se jeden podaří eliminovat, vyskočí čtyři jiné.  Každý rektor mnoho času tráví úředničinou a hašením požárů. Na uskutečňování strategických vizí a plánů tak zbývá menší prostor, než bych si přál. Osobně považuji za nejpalčivější problém na univerzitě mezilidské vztahy. V mnoha případech, s nimiž jsem byl za rok ve funkci konfrontován, by pomohlo trochu více velkorysosti a tolerance. Tím bychom si ušetřili minimálně třetinu problémů. Obecně si ale starosti příliš k tělu nepřipouštím, možná proto, že nedílnou součástí mé povahy je otrlý cynismus (smích), což mě dobře chrání před bezesnými nocemi. (Smích.)

Změnil jste nějak organizaci svého času?

Jsem beznadějně old-fashioned guy, který příliš nevěří moderním technologiím. Takže si vše zapisuji do papírového diáře. Ale pracuji i doma přes víkend, kdy vyřizuji resty, což znamená, že mám například méně času na děti. Dříve jsem je vozil na angličtinu já, teď tuto povinnost přebrala moje žena. Snažím se jim to ale samozřejmě vynahradit. V únoru jsme byli například tři víkendy po sobě na horách. Ovšem jeden pozitivní efekt tady přece jenom je. Zjistil jsem, že za ten rok se moje děti mnohem více osamostatnily. Taky se snažím nezanedbávat sport, který mě velmi baví a funguje jako prevence tloustnutí v důsledku sedavého zaměstnání. A chci se rovněž věnovat zahradě, kterou nechci nechat zplanět. Z toho vyplývá, že na nečinnost si stěžovat opravdu nemohu. (Smích.)

Vize do budoucna

Jaký je nyní váš dlouhodobý cíl?

Sebevědomá univerzita plná zahraničních studentů a vědců, která svou prestiž čerpá z kvalitní výuky, vynikajícího výzkumu a z podpory občanské společnosti.

Internacionalizace je vaší prioritou. Proč je důležitá?

Česká republika je intelektuálně stokrát přebraná. Metaforicky řečeno, máme zde mnoho psů a málo zajíců. Jestliže chceme kvalitní výzkum, musíme bojovat o motivované mladé vědce, kterých je vždy málo. Vzhledem k počtu univerzit v ČR nám nezbývá, než si pro ně jít do světa. A jestliže chceme nejlépe motivované studenty, tak v jednom populačním ročníku relativně malé země je procento takových uchazečů o studium víceméně konstantní. Tedy opět, musíme se rozhlížet za hranicemi. Je zde ovšem několik vnějších podmínek. Například lepší kooperace mezi ministerstvem školství, ministerstvem vnitra a ministerstvem zahraničí. Jeden příklad za všechny: jsou země, které jsou pro nás zajímavé, ale na některé z nich se dívá skrz prsty ministerstvo vnitra, protožeje považuje za rizikové pro bezpečnost státu. Čili je nutné, aby naše snaha neskončila na tom, že námi oslovení vědci či studenti nedostanou vízum. Jsem si ovšem vědom, že ovoce toho, co uděláme nyní, sklidí až můj nástupce za tři roky.

Nebo třeba za sedm.

Takhle daleko já se nedívám. Zatím pracuji s tím, že tady za tři roky někdo bude a nepřemýšlím, kdo to bude.

Takže máte i krátkodobé cíle?

Ano, zlepšit péči o studenty. Zakládáme nadační fond, budeme otevírat reprezentační prodejnu UP a snad i profesně poradenské centrum, v němž by měly sídlit i studentské spolky. Rád bych také zavedl plošné a skutečně smysluplné hodnocení výuky, protože to zvedne její kvalitu. A do budoucna má smysl přemýšlet o zkoušce z cizího jazyka na přijímačkách, protože v 21. století musí vysokoškolský student umět alespoň jeden cizí jazyk.

Kdybych měl stručně shrnout první rok ve funkci, řekl bych, že jsme snad ukázali jistou dynamiku, řešila se spousta věcí a mnoho projektů jsme zahájili. Sám vidím na všech prorektorech, že jsou přepracovaní a utahaní. Nyní se u řady projektů dostáváme do fáze realizace. Byl bych nicméně rád, kdybychom dynamické tempo udrželi. To říkám i při vědomí, že se občas dopouštíme chyb, mou maličkost nevyjímaje. Úplně na konec rozhovoru bych rád poděkoval celému mému týmu, zaměstnancům rektorátu, centrálních jednotek i vedení jednotlivých fakult za podporu i ochotu k bolestným kompromisům, které jsou v tak veliké a spletité organizaci často nezbytné.