„Děkujeme, Jane Palachu“

Stovka studentů Univerzity Palackého dnes uctila památku Jana Palacha. Pietní pochod svolaný posluchačem pedagogické fakulty Janem Koukolem se vydal z Palachova náměstí od Terezské brány k soše prezidenta Masaryka před pedagogickou fakultou.

„Odkazem Jana Palacha byla výzva k nelhostejnosti. Jsem hrdý na to, že si generace lidí, ke které patřím i já, stále uvědomuje, že život prožitý ve lži a bez svobody nelze považovat za důstojný,“ řekl shromáždění pod sochou TGM Koukol a dodal, že všem zúčastněným zůstane v srdci vzpomínka na dnešní večer připomínající smutné výročí.

Mezi přítomnými byli i mladí manželé Šustkovi. „Pro mě to byl hluboký zážitek, protože v Olomouci se nikdy žádná vzpomínková akce na Palacha nekonala. Mám radost z toho, že existují mladí lidé, kteří mají zájem si na něj vzpomenout,“ řekla jednadvacetiletá studentka pedagogické fakulty Tereza Šustková. Její manžel Vojtěch je přesvědčen, že Palachova výzva k aktivnímu veřejnému postoji je platná i v dnešní době. „Jsme zvyklí nadávat na politiku, ale žít veřejně, to dnes dělá málokdo,“ zamyslel se.

Se svíčkou v ruce

Prvotní impuls k Palachově pietě vzešel od studentů z pedagogické fakulty hradecké univerzity. „Jsou to moji středoškolští spolužáci z Jeseníka,“ vysvětlil Koukol. Dnešní průvod byl pro něj zcela první – nezažil prvomájové průvody a nikdy nešel v průvodu ani třeba na vesnických hodech. „Možná to bude premiéra i pro mnohé další,“ podotkl.

Palacha na „jeho“ olomouckém náměstí nepřipomíná nic. Studenti se proto sešli pod osvětlenou Terezskou bránou. Mezi nimi byla i germanistka Mariana Molková z filozofické fakulty. „Byl to zvláštní, ale hrdinský čin. Nevím, jestli by toho byl dnes někdo schopen. Ideální není ani to, co se dnes ve státě děje,“ prohlásila. Se svíčkou v ruce se na pochod vydala mezi dvěma termíny zkoušek. Stejnou trasu přes Bezručovy sady šel se studenty i rektor Miroslav Mašláň s manželkou. Jak poznamenal, možná jediný, kdo zažil si dobu, kdy se Jan Palach upálil.

„Skutek Jana Palacha trval chviličku, ale byl velký a pro český národ znamenal mnoho. Nepodařilo se mu hned probudit obyvatele tehdejšího Československa ke zvednutí hlavy, ale kdyby nebylo jeho činu, zcela jistě by události roku osmdesát devět probíhaly jinak. Za to musíme být vděčni,“ řekl po položení věnce před pedagogickou fakultou rektor Mašláň.

Pieta položila komunismus

Na průvod čekal hlouček lidí pod Masarykovým pomníkem. O něj byl opřen Palachův portrét s vlajkou a několika svíčkami. „Dnes by byl starý jako váš dědeček,“ vysvětlil svým dvěma dětem budoucí rektor Jaroslav Miller.

Když mluvil ke shromáždění, citoval Václava Havla a nezapřel v sobě historika. „Sebeupálení není forma politického protestu, která by byla zakotvena v evropské protestní kultuře. Byla zakotvena v Asii, kde na začátku šedesátých let touto formou protestovala řada buddhistických mnichů především v jižním Vietnamu,“ uvedl Miller. Kromě Palacha ale vyjmenoval i všechny další hrdiny, včetně těch z Polska a Ukrajiny, které Palachův čin inspiroval.

Miller také připomněl, že právě brutálně potlačená pieta během Palachova týdne v lednu 1989 odstartovala konec komunismu v Československu a předznamenala také odchod sovětské armády. Paradoxně v tu chvíli stál zády k bývalému velitelství sovětských vojsk v Olomouci.

Jednadvacetiletý Jan Palach se na Václavském náměstí zapálil 16. ledna 1969 na protest proti potlačování základních práv a svobod spojených s tehdejší normalizací a okupací. Zemřel o tři dny později.

„Přeji si, aby už nikdy v našich životech, ani v životech našich potomků, nenastala chvíle, která by donutila jakéhokoliv člověka reagovat stejným způsobem, jako tomu bylo v případě Jana Palacha, Jana Zajíce a Evžena Plocka,“ řekl na závěr Koukol. Pietu ukončil Krylův Bratříček v podání Pavlíny Bonkové a Jana Habernala.