Ano, v jiném vesmíru můžete být kýmkoliv

An Origins Dialogue, talk show Lawrence Krausse s hostem Richardem Dawkinsem, vyvolala včera v Olomouci malé pozdvižení. Stovky lidí se toužily dostat do kina Metropol a vyslechnout si jedinečný rozhovor celebrit festivalu Academia Film Olomouc. A stál za to.

Řada lidí bez rezervovaného místa vedla v trojstupu až daleko za roh od hlavního vchodu. Někteří si frontu vystáli marně. Z Krkonoš, z obce Poniklá přijel učitel češtiny a angličtiny Filip Hedvičák. V beznadějně vyhlížející řadě náhradníků měl dobrou výchozí pozici, u dveří stál jako první, za ním dva Rusi studující v Praze.  „Nestihnul jsem ve dvě hodiny udělat rezervaci pro těch dvě stě padesát míst a jsem tady na pozici náhradníka. Doufám, že se dostanu dovnitř,“ uvedl Hedvičák. Zklamaný byl z toho, že zprávu, aby byl na místě ve dvě hodiny odpoledne, dostal do mailové schránky v devět hodin večer. „Nemohl jsem už nic dělat, druhý den jsem musel do práce, přitom jsem se na to dva měsíce těšil,“ hrozil se v obavách, že se do sálu nedostane. Stejné pocity sdílelo několik stovek dalších lidí. Hedvičák považuje AFO za fantastické, zvláště ocenil právě setkání Krausse s Dawkinsem. „Je to největší intelektuální akce z Česku za poslední léta,“ prohlásil. A měl štěstí, do sálu se dostal.

Na diskusi dvou intelektuálů se těšil i Tomáš Opatrný z katedry optiky. S Kraussem se již setkal osobně a od Dawkinse četl několik knih. „Krausse jsem četl přeloženého, Dawkinse většinou v angičtině. Když je čtu, napadají mě otázky, jak na to přišli. Ale konkrétní příklad bych teď uvést nedovedl,“ přiznal Opatrný. Ani profesorova cesta do sálu nebyla zrovna přímočará.

Zrádné citace

Tlumočník Michal Kluka, absolvent angličtiny pro tlumočení a překlad, se na večer dobře připravil. „Krausse jsem tlumočil už minule a oba poslouchám soustavně už tři roky, takže je to snadné. Ale vždycky je dobré naposlouchat si přednášky, protože se vždy cyklicky opakují,“ prozradil Kluka.

Nejtěžší chvilky zažívá ve chvíli, kdy mluvčí začnou citovat. „Třeba profesor Dawkins má rád Geoffreyho Chaucera, což je druhá polovina čtrnáctého století, a cituje ho v původním znění. Angličtina se ale za těch více než šest set let natolik změnila, že je problém se vrátit zpátky. Problém je také když začnou číst a myslí si, že tomu rozumí stejně publikum i já, což není pravda,“ popisoval Kluka.

Včera tlumočil nestandardně sám bez parťáka a mluvil polohlasem, aby nerušil okolí. Tedy s rukou před ústy, když do dlaně nad poslední řadou sedadel skrýval mikrofon.

Elipsy života

„Že budu uvádět tento večer, je mimo moji imaginaci. Vůbec jsem si nedovedl představit, že budu mít tu čest znovu uvádět Lawrence Krausse a k tomu Richarda Dawkinse,“ řekl publiku programový ředitel AFO Jakub Ráliš. Na dálku se omluvil všem, kteří se dovnitř nedostali. Ti nejšťastnější seděli na sedadlech, ostatní na zemi nebo postávali u zdi.

Rozhovor mezi Kraussem a Dawkinsem nazvaný Život, vesmír a vůbec začal animací Newtonova děla na severním pólu. „Když vystřelíte kouli nízkou rychlostí, koule spadne do moře, když vysokou, tak odletí do vesmíru, ale když ji vystřelíte přesně, jak to má být, dostane se na oběžnou dráhu. Jenže já ji vidím jako elipsu a na to se chci zeptat, Lawrenci, ohniskem té elipsy musí být přece Země?“

„Pokud bys dovedl vystřelit úplně přesně, byl by to kruh, protože ten je zvláštním případem elipsy. Planety se vlastně pohybují v elipsách,“ začal vysvětlovat Krauss.

Během večera se odvolávali oba na Newtona nebo Darwina, ale publikum v podstatě dobře bavili svými úvahami a narážkami. Mluvili o metabolismu nebo o reprodukci, hledali, zda jde život přirovnat například k ohni. Krauss se ptal Dawkinse na biologii, Dawkins Krausse na fyziku či spíše astronomii.

Necelá půlhodina pak zbyla na otázky z publika. Hlásilo se mnohem více lidí, než kolik jich dostalo příležitost svou otázku položit. Posluchači se ptali mimo jiné na přístup věřících a ateistů, na evoluční teorii nebo uplatnění teorie relativity. Když Dawkins řekl, že více hledí na pravdu, než na to, co si lidé myslí a že v tomto ohledu nedělá kompromisy, sklidil potlesk.

Právo položit poslední otázku dostal patrně nejmladší posluchač v sále. Zajímalo jej, zda může on sám existovat v nějakém paralelním vesmíru, jak o nich Krauss hovořil, jako multimiliardář. Krauss mu znovu vysvětlil, jak to je s paralelními vesmíry a pak dodal: „Odpověd je ano. V jiném vesmíru můžete být čímkoliv,“ čímž celý sál rozesmál.

Aplaus ve stoje

 „Líbila se mi konverzace částicového fyzika a evolučního biologa. Jak i přes odlišné obory se dokázali podobně bavit o základních otázkách původu života a že se to v mnoha oblastech prolínalo. Navíc to bylo vtipné a plné hlášek. „Třeba když řekl, že si snaží držet otevřenou mysl, ale ne na tolik, aby mu vypadl mozek,“ pochválila Krausse jako moderátora Jana Kučerová z lékařské fakulty.

Po aplausu ve stoje následovala krátká autogramiáda. Julie Böhmová si nechala oba vědce podepsat dvakrát na list papíru a jednou do knihy. Ten papír měla pro kamarády, kteří nemohli přijet, akorát jej musí ještě rozstřihnout. „Když potkáte svůj vědecký vzor... nedá se to popsat,“ říkala v euforii rozechvělým hlasem studentka biologie. Nejvíce ji překvapilo, že se do kina Metropol vůbec dostala. Tvrdila, že tento večer ji donutí o některých věcech přemýšlet jinak.

Psycholog Robert Kabát odcházel domů s tím, že je správné kritizovat všechno, včetně náboženství. „Stejně jako oni si nemyslím si, že by měl být nějaký názor privilegovaný a bylo důležité, že to tady zaznělo,“ řekl. Jeho syn právník Robert Kabát mladší ocenil to, že si oba vědci dokázali na jevišti přiznat, že i něco nevědí. „Nejsou dogmatici a ještě dokázali vtipkovat. Mám je rád i vzhledem ke způsobu, kterým přemýšlejí. A je vzácné se s nimi setkat,“ zdůraznil. V té chvíli by se dalo říci, že mluvil za celé publikum.