Albert Černý, jedna z osmi tváří univerzity

Frontman kapely Charlie Straight přijel do Olomouce po několika měsících s kufrem plným oblečení a propriet včetně slovníku anglické výslovnosti. Na fotografování neměl moc času, večer vystupoval na Back to School v Korunní pevnůstce. Ale co by pro svou univerzitu neudělal…

„Je to pro mě čest, jsem na to hrdý. Univerzita Palackého mi přijde cool,“ prohlásil Albert, když se v televizním studiu oddělení komunikace převlékal. Štáb kampaně zaměřené na nové uchazeče použil Černého v dvojroli rockera a studenta angličtiny. Ostatně jekyllohydeovská dvojakost je dominantním prvkem vizuálu kampaně.

Zatímco ostatní modelové a modelky byli studenti převlečeni za sportovce, lékaře, vědce, bakalář Albert Černý je paradoxně zpěvákem převlečeným za studenta. „Už teď jenom hraju a zpívám. To mě baví a tím se živím. Momentálně jsem přerušil studium a zrovna dneska mi přišla nějaká obálka s razítkem univerzity. Obávám se, že mi sdělujou, že status studenta je pryč,“ říká Albert a z kufru vytahuje Longman Pronunciation Dictionary.

Výsadní právo na oblečení

„No počkej, my máme připravenou knížku Olomouc,“ snaží se ho zastavit grafik Radim Měsíc. Albert slovník odkládá, ale jen na chvíli. Napřed se má fotit jako zpěvák s mikrofonem.

„Boty sis mohl nechat, spodek tam nebude, je to jenom po pás,“ vysvětluje mu fotografka Kristýna Erbenová. A prohlíží si dvě trika. „Vezmi si tohle, je barevnější. A co máš jako student?“

„Košili,“ odpoví Albert a ukáže ji. „Chtělo by to vyžehlit,“ úkoluje Kristýna kohosi ze štábu. Podle Měsíce dostal Albert ve výběru oblečení celkem volnou ruku. „Ostatním jsme docela hodně diktovali,“ podotkl Měsíc. U ostatních nebylo jednoduché sehnat zvláštní propriety jako elfí kápi a luk nebo dres amerického fotbalu. „Tu kápi jsme měli za dva litry rumu,“ poznamenal Ondřej Martínek z oddělení komunikace.

Albert stojí na modrém fotografickém pozadí, přesně na značce.

„Bradu nahoru. Výš, tak, dobře. Zkus se trochu předklonit…“ zní povely fotografky.  „Tvař se pozitivně neutrálně. Ne svůdně. No, trošičku svůdně můžeš.“

Zkoušejí se varianty. S otevřenými ústy, se zavřenými nebo s jiným výrazem.

Holubice u dómu

Albert v Olomouci několik měsíců nebyl a prý mu město chybělo. Má rád zákoutí u dómu. „Objevil jsem to někdy v prváku, ani jsem nevěděl, že tam něco takového je. Chodíval jsem si tam sednout a pouštěl jsem si nějakou empé trojku, nejčastěji Doves,“ zavzpomínal.

Mezi jeho oblíbené kluby patří Účko a Jazz Tibet. „Tam jsem byl na Lence Dusilové. A taky mám rád Café 87. Když jsem měl čas ve škole na chvilku, tak jsem tam zašel.“

Ve škole měl rád sekci ATP, tedy tlumočení a překlad. „Úplně mi přirostla k srdci, jak jsem to ani nečekal. Jakože po té střední člověk přijde, má z té vysoké školy takový anonymní pocit, takový, že člověk nikoho nezná…“ a už jmenuje „Pragerová, Král, a Jonáš Podlipský, který byl vedoucí mé bakalářky.“ Ten mu také radil s výslovností při zpěvu. „On je fonetik. Říkal mi, že ve slově sky nemůžu mít aspirované K, že to musí být spíš KG, ne KCH. Prostě spíš sgáj,“ směje se při vysvětlování Albert.

Sám si nejčastěji dává v angličtině pozor na výslovnost ve slovech, kde je to mezi českým E a A. „Tam se někdy přistihuju, že mluvím moc E. Třeba ve slově cat, kočka. Tam říkám moc Eee. Ale s tím má hodně Čechů problémy,“ ponořil se do výkladu.

„Můžeme?“ ptá se fotografka a už Alberta vede k zrcadlu. S novým převlekem dostane i nový účes. Stane se jednou z osmi tváří své univerzity, kterou celou pozdravil o pár hodin později i z jeviště.