Fiktivní legalizace aneb Vědeckotechnická špionáž za socialismu

Ojedinělé dílo chystá ředitel Archivu Univerzity Palackého Pavel Urbášek. Jeho nová kniha bude obsahovat rozhovory s příslušníky specializované "vědeckotechnické" části předlistopadové československé rozvědky. Tato zpravodajská služba se v zahraničí orientovala především na získávání informací ze světa vědy a výzkumu. Získané informace a materiály předávala rozvědka vědeckým institucím, které je fiktivním výzkumem legalizovaly a v optimálním případě aplikovaly ve výrobní praxi. 

„Jde mi o ilustraci životních příběhů zpravodajských operativců působících v zahraničí. Chtěl bych poodkrýt systém práce této části rozvědky a rád bych tak přispěl k pestrobarevnějšímu vidění minulosti, včetně činnosti tajných služeb,“ řekl Žurnálu Urbášek. 

Tématu československé vědeckotechnické rozvědky se doposud nikdo podrobněji nevěnoval. Podle Urbáška je to dáno i tím, že všechny podstatné materiály byly donedávna nedostupné. Do vzniku Archivu bezpečnostních složek byly uloženy u polistopadových rozvědek. „Důstojníci bývalé vědeckotechnické rozvědky zatím žádné rozhovory neposkytovali. Já tedy využívám první možnosti," potvrdil Urbášek. 

Ředitel archivu před časem hovořil na stránkách Žurnálu UP na téma vnímání soudobé historie. Na něj reagoval Věroslav Sobek, který vědeckotechnickou rozvědku zakládal i vedl. "Byl to právě pan Sobek, který mi poskytl kontakty na své dřívější kolegy a tím i výjimečnou možnost tyto lidi oslovit,“ popsal Urbášek, který v rozhovorech s rozvědčíky dnes vidí především člověka nacházejícího se v mimořádně vypjatých situacích.

Rozvědčíci měli vesměs technické vzdělání a společná je jim neuvěřitelná aktivita v dřívějším svazu mládeže. Šlo takřka výhradně o muže. Jediná rozvědčice se zapletla se svým šéfem a byla nucena operativu opustit. "Překvapilo mne, že všichni odjížděli do zahraničí s více méně volným zadáním a záviselo především na jejich aktivitě, jaké informace získali a předali do tehdejšího Československa," uvedl autor chystané knihy. 

Špioni odjížděli do zahraničí zpravidla na čtyři roky, poté se vraceli do pražské centrály, kde přechodně před dalším odjezdem do zahraničí působili jako analytici. Za svou kariéru tak stihli zhruba tři turnusy.

Vědeckotechnická rozvědka začala fungovat v socialistickém Československu v polovině padesátých let minulého století jako součást zahraniční rozvědky. Do roku 1989, kdy zanikla, v ní pracovalo zhruba sto padesát lidí. 
Urbáškova kniha vyjde v příštím roce. Název zatím nemá.