Svatý Vavřinec zaslzí, z nebe začínají padat hvězdy

Zhruba od poloviny července nastává ideální období pro romantické pozorování letní oblohy. Začínají se na ní objevovat Perseidy, meteory z nejznámějšího a nejpravidelnějšího roje, lidově nazývaného slzy svatého Vavřince. Jeho aktivita vrcholí v polovině srpna, kdy se slaví svátek tohoto světce. Největší šance něco si přát připadá letos na 12. srpna – tehdy bude hvězd „padat“ nejvíce. 

„Období aktivity roje je poměrně dlouhé, asi od 17. července do 24. srpna, nicméně sklizeň meteorů s frekvencí několika desítek za hodinu je možné spatřit jen v maximu roje,“ uvedl Lukáš Richterek z Katedry experimentální fyziky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. 

Při pohledu ze Země budou „padající hvězdy“ jakoby vylétat ze zhruba téhož místa oblohy – ze souhvězdí Persea, od nějž je odvozen také jejich název. Jde o radiant roje. „Nachází se na rozhraní souhvězdí Persea a Kasiopeji a tato oblast oblohy bude nejvýše nad obzorem mezi pátou a šestou hodinou ráno, kdy však již oblohu opanuje denní světlo. Nejvíce meteorů – až třicet za hodinu – by mělo být proto vidět zhruba mezi druhou a čtvrtou hodinou ranní 12. a 13. srpna,“ upřesnil Richterek.

Meteorický roj Perseidy tvoří prachové částice, které na své dráze kolem Slunce zanechává kometa Swift–Tuttle. „V okamžiku, kdy Země zkříží její dráhu, dostává se tento materiál do atmosféry a díky zahřátí na vysokou teplotu v ní většinou i shoří, protože komety jsou zjednodušeně řečeno špinavé sněhové koule a jejich úlomky průlet atmosférou nevydrží,“ vysvětluje Richterek. Rychlost, kterou vlétají do atmosféry, se pohybuje mezi 10 až 70 km/s, teplota zářící oblasti vzroste krátkodobě na několik tisíc stupňů. 

K popularitě „slz svatého Vavřince“ přispívají podle Richterka i vcelku příznivé pozorovací podmínky. „V této části roku v noci ještě panují relativně příjemné teploty, jasných nocí bývá více než třeba v listopadu či prosinci a noc již není tak krátká jako v červenci. Trávíme-li přitom dovolenou mimo přesvětlená města, může být pozorování meteorů skutečným zážitkem," uvedl.

Kometa Swift–Tuttle obíhá okolo Slunce po přibližně eliptické dráze s periodou kolem 130 let a ve své největší vzdálenosti se dostane dále než trpasličí planeta Pluto. Vlivem slunečního větru se nejvíce materiálu z komety uvolňuje při jejím přiblížení ke Slunci. Naposledy prolétla přísluním v roce 1992, proto v letech 1991 a 1992 byla četnost Perseid největší, v maximu až 400 za hodinu.

V další části roku budeme za příznivého počasí moci pozorovat také jiné meteorické roje. Kolem 21. října to budou Orionidy, spojené se známou Halleyovou kometou, kolem 17. listopadu Leonidy a v zhruba v polovině prosince Geminidy.