„Studenty jsme evakuovali na jedné loďce“

Povodeň před patnácti lety zničila koleje i U-klub

Povodňová vlna zasáhla Olomouc 9. července 1997. Envelopu a celý kolejní areál zatopila během tří hodin. „Studenty jsme evakuovali i zásobovali potravinami na jedné loďce,“ vzpomíná na tisíciletou vodu Božena Pirklová, ředitelka Správy kolejí a menz. „Někteří rozjaření studenti nás voláním z okna přesvědčovali, že k základním potravinám patří i alkohol a cigarety,“ dodala. Evakuace se týkala asi tří stovek studentů.

Šéf U-klubu Leo Friedl se brodil vodou, aby v sále zachránil, co se dá. Do klubu se dostal z tehdy rozestavěného mostu pro novou tramvajovou trať na třídě Kosmonautů. Nejcennější věci vyskládal na osmdesát centimetrů vysoké pódium. Hladina nakonec dosáhla 1,3 metru. „Byla až pod elektrické vypínače,“ řekl Friedl. Druhý den byla voda nejvýše. „Vracela se z Envelopy do původního koryta Moravy,“ vysvětlil.

Povodeň rozdělila město na dvě části a vyřadila z provozu veškerou infrastrukturu. Obyvatelstvo zásobovalo vojsko a hasiči. Voda zatopila koleje 17. listopadu, Šmeralovy, centrální menzu, Fischerovy a Svobodovy koleje, ale i vzdálené koleje Rošického, Jablonského nebo budovu Marušky Kudeříkové u tržnice.

„Hladina na kolejích generála Svobody a J. L. Fischera byla tak vysoko, že jsme proplouvali okolo vrátnic a kotvili u schodiště v prvním podlaží. Technické zázemí, které je umístěno v suterénech budov, bylo poškozeno nebo zcela zničeno a odstranění škod si tehdy vyžádalo šest a půl milionu korun,“ uvedla Pirklová. Vzhledem k inflaci a vývoji kupní síly by se tato částka dnes mohla přirovnat k více než šedesáti milionům. „Pro snazší představu, všechny kolejní budovy mají kapacitu pěti tisíc lůžek, povodeň odstavila z provozu čtyři tisíce. Důvodem bylo poškození elektroinstalací a vodoinstalací. Zničeny byly kotle i trafostanice,“ dodala Pirklová.

Povodeň ohrozila i zahájení nového akademického roku

Po opadnutí vody byly okamžitě zahájeny práce na odstraňování škod. „S bývalým kvestorem Jiřím Jirkou jsme věděli, že koleje i menza musí být zprovozněné do zahájení školního roku, který začínal 20. září. Byl to tvrdý boj s postupující plísní, vlhkem, nedostatkem odborných firem pro odstraňování škod na elektroinstalacích a vodoinstalacích,“ sdělila Pirklová.

„Trvalo nám to dva měsíce, byli jsme na to sami s manželkou a dvěma brigádnicemi,“ řekl Friedl. Většinu věcí musel U-klub odepsat. „Zachránili jsme snad jen elektrické prodlužky, které jsme myli v kýblech a vysušovali. A zachovaly se všechny kovové židle. Sloužily pak po odbahnění ještě dva roky. Nábytek se ale všechen rozmočil,“ popsal Friedl. Odpočinek našel na festivalu Muzika pořádaném Samsonem Lenkem v Hrádku u Rokycan na Plzeňsku. „V Čechách moc nechápali, co se na Moravě stalo, a tvářili se, jako by to byly povodně někde v Brazílii. Za pět let to měli taky,“ prohlásil Friedl.

Nakonec se Správě kolejí a menz vše podařilo v termínu stihnout. „Pokud se někdy hovoří o krizovém managementu, vždy si na toto období vzpomenu a jsem vděčná za podporu tehdejšího kvestora i všech mých spolupracovníků v tomto psychicky velmi náročném období,“ konstatovala ředitelka  Pirklová.

Leo Friedl je přesvědčen, že ho v životě už nic podobného nepotká. Záchranu vidí například v obtokovém kanálu, který byl zprovozněn deset let po povodni.