Blog

Zobrazují se příspěvky pro: Ivo Überall
Zobrazit opět všechno

10.08.2014
20:15

Mimeze v architektuře a Venturi v Olomouci

V areálu olomoucké fakultní nemocnice vyrostla z architektonického hlediska zajímavá budova. Mám na mysli polyfunkční objekt lékárny. Není na území České republiky mnoho podobných staveb (alespoň o nich nevím). V čem je tato stavba tak zvláštní? Jednoznačně svým exteriérem nebo chcete-li designem. Někde jsem se dočetl, že opláštění budovy a okénka připomínají ponorku, svalová vlákna nebo, a to mi přijde nejpravděpodobnější vyjádření architektova záměru, krabičku na léky. A tím se dostávám k tématu úvahy, kterým je problematika mimesis v architektuře.

Mimetická teorie (nebo...

20.06.2014
07:41

Jak jsem se setkal s Paříží

Tento blog píšu po třech dnech strávených služebně v Paříži. Ještě mě jich pár čeká, ale již teď vím, že jsem konečně dostal námět pro pár řádků.

V knize o Paříži jsem se dočetl: „Paříž je město doslova nabité pozoruhodnými atrakcemi, takže nudit se v něm určitě nebudete.“ S tím se dá pochopitelně souhlasit. A dále: „Jen stěží odoláte strávit výlet v kavárně a necháte se pohltit způsobem života domácích obyvatel. Byl by však hřích nechat si ujít klenoty této metropole.“ Tak tady už to začíná trochu kulhat.

Předně centrum Paříže, kde je shromážděna většina památek, je...

09.04.2014
11:43

Barbarství na Moravě

Jezdím domů vlakem. Po náročném dnu jsem uslyšel ve vestibulu hlavního nádraží libé tóny. Zprvu jsem si myslel, že mám halucinace, ale pak mi došlo, co slyším. Piano (sic). Olomouc se zapojila do projektu Piano na ulici a na klavír si mohli zahrát amatéři i profesionálové. Se stejným projektem jsem se setkal i v Praze. Funguje i v Pardubicích. Bylo to vždy pohlazení na duši, vidět a slyšet. Mladé lidi, vetché stařenky, jednoruč i obouruč.

Před dvěma týdny zážitky skončily. Klavír byl odvezen do Smetanových sadů. A důvod? Oficiální zpráva zní, že brnkání na klimpr vadilo výdeji...

27.01.2014
13:52

Nevážná věda

V poslední době si často kladu otázku, jestli do vědy patří humor. Zejména na přelomu roku, kdy dochází k bilancování publikační aktivity, přepočítávání RIV bodů a různým jiným aktivitám, mi přijde, že jde veškerá legrace stranou. Katarzní účinek humoru netřeba sáhodlouze popisovat a snad jen zarytí škarohlídové nepoznali tuto slast. Legraci si můžeme dělat buď z někoho (něčeho), nebo sami ze sebe. Ve vědě se častěji vyskytuje druhá varianta a napadají mě hned dva příklady.

Prvním je persifláž, kterou měl na svědomí fyzik Alan Sokal a která během doby vešla ve známost jako...